english

Epilog

pro altovou flétnu, violu a violoncello, durata 7 min., 2007

Při práci na této skladbě se mi neustále a vtíravě připomínal jeden konkrétní zvuk. Vždy, když jsem začal pracovat, zněl mi v hlavě a nutil mě začít zrovna u něj. Připomínal mi pohled na čisté sklo, na zrcadlo, ve kterém se nic neodráží. Těžko říct, kde se vzal. Později mi tato skladba začala připomínat situaci, kterou mnoho lidí zná: v paměti vám zůstane nějaký úlomek, jehož původ už dávno neznáte. Může to být slovo stejně jako barva, zvuk nebo třeba čichový vjem, to je jedno. Ale provází vás na každém kroku. Jako by teprve on uzavíral jako epilog onu událost, prožitek nebo sen, kde jste se s ním bůhvíkdy setkali. Vyhledává tak nové souvislosti, aby se stal jejich součástí. Ztratí důležitost, rozplyne se.