english

Šestero pohádek pro Markétku

pro klarinet, violu a kytaru, durata 12 min., 2006

Skladba vznikala jakoby normálně - měl jsem nějaký kompoziční plán, tektonické či instrumentační nápady a měl jsem pro tuto skladbu vypracovaný harmonický svět. Výsledný tvar mě ale zpočátku překvapoval. Nevěděl jsem sám čím – nebyl jsem si vědom nějaké úmyslné a výrazné změny svých vyjadřovacích prostředků. Něco ale bylo přesto jinak než dřív, a to zejména ve chvíli když jsem cítil, že ten který úsek nabývá své zralé podoby. Vysloveně jsem čekal na situaci, ve které se mi již vzniklé fragmenty nové skladby začnou samy od sebe vybavovat. Stalo se to právě při komunikaci s nejmladším členem naší rodiny. Když jsem Markétku sledoval při jakékoli činnosti a hledal v jejím jednání nějakou logiku, vždycky se zachovala tak, jak se to snad ani nedalo čekat. Jak jsem se postupně učil orientovat v jejím mikrosvětě, v tom koloběhu všeho, co je pro ní důležité, umožnilo mi to pochopit co je ženské myšlení v té nejfatálnější podobě.
Pochopil jsem odkud vítr vane. Postupně se mi objasnila příčina všech zdánlivých nelogismů, které se mi ve skladbě objevovaly, ale o kterých jsem věděl, že je tak stejně nechám, protože se mi zkrátka líbily. Teprve až když jsem měl skladbu téměř hotovou, bylo mi dáno racionálně uchopit většinu z toho, co jsem do kompozice vložil intuitivně. Všech šest větiček je tedy o dorozumění s človíčkem, který mi ještě neumí odpovědět. Ale o to pozorněji naslouchá a svým jednáním dává jasně najevo, jak chápe, co cítí, co si myslí a hlavně, do jakých celků se mu všechny ty střípky ukládají a jaké vazby mezi nimi vznikají.