english

Veduty

pro kytaru a smyčcové kvarteto, durata 12 min., 2005

Pro jednou se mi chtělo napsat hudbu, která by vycházela co nejvíce z čiré intuice, pohrát si s detaily. Rozhodl jsem se tedy pro kompozici krátkých vět a při práci na nich jsem racionální složku omezil na nezbytné minimum. Když jsem měl podstatnou část již hotovou, tak jsem si uvědomil, že se mi její drobné úlomky nejvíce vybavují na těch nejobyčejnějších místech Pražského centra. Při čekání na tramvaj, cestě na nádraží nebo do práce…
Ty šedivé a na první pohled nijak nepřitažlivé ulice, dvory a různé zapadlé koutečky jsou totiž úžasnými místy pro klidné přemítání. Asi je to jejich anonymitou, ale přímo vybízejí k představám o všech těch mikrosvětech, které jsou za každým oknem jiné. Právě ta anonymita jim v mých očích dodává mnoho vnitřní autonomie a tím i zajímavosti. Snad mě tak přitahují hlavně proto, že se o jejich přitažlivost nikdo moc nesnaží, že jsou tak všední. Zůstávají téměř beze změn, „nepřetvařují“ se…