english

Jang a jin – perspektiva TAO

pro symfonický orchestr, durata 16 min., 2002

(magisterská kompozice)

Název pro tuto skladbu jsem hledal ještě po jejím dokončení.Jeho smyslem ale není demonstrovat mé vyznání (nehlásím se k Taoismu), má sloužit jako přirovnání a pomoci tak k pochopení formy i obsahu mé skladby. Hudba se v ní pohybuje mezi dvěma mantinely – principy, které si oponují a zároveň se doplňují – jeden závisí na druhém a naopak. Jeden z nich – stabilní, otevřený, chcete-li „mužský“ (Jang) je reprezentován aliquotní řadou a harmonií z ní odvozenou (není to však pokus o spektrální harmonii, aliq. řada zůstává schválně transparentní a její harmonie je tedy odvozena z intervalových vztahů mezi nižšímí harmonickými), druhý – labilní, uzavřený, „ženský“ princip Jin reprezentuje kvartová harmonie.Oba zástupci zmíněných principů střídavě zaznívají v čisté podobě, jsou to jakési konstanty. Vývoj přináší hudba mezi nimi – někdy navazuje jen na jednu z nich, jindy připravuje tu druhou nebo obě spojuje. Oba principy se tak v průběhu skladby sbližují a se zmenšujícím se časovým odstupem mezi nimi ztrácí na významu i jejich vzájemná protikladnost.

Skladba tak dospívá k souladu obou principů. Končí zcela záměrně tam, kde by začínala vyšší a dokonalejší rovina stojící na souladu protikladů, které místo napětí vytvářejí klid a dokonalou rovnováhu. Protože, abych se pokoušel psát o něčem tak ušlechtilém, co pro mě jako běžného smrtelníka ani nemůže být plně pochopitelné – je mi líto, ale na to té drzosti mám přeci jen trochu málo.