english

Meditace o cestě k něžnosti

prostorová skladba pro 35 hráčů, durata 20 min., 2001

Také jsou pro vás tak vzácní lidé, kterým jste schopni se svěřit i s těmi nejniternějšími problémy? Nebo ještě lépe: lidé, ke kterým cítíte takovou náklonnost, že k nim potřebujete být něžní? V době, kdy denně potkáváme davy lidí se spoustou radostí i starostí, se většina z nás dovede přiblížit jen několika svým nejbližším. A pokud máme někoho, ke komu potřebujeme být něžní, můžeme mluvit o štěstí.

I proto je pro mě něžnost tak velké téma, že jsem se rozhodl zasvětit jí tuto skladbu. Nemá však být nějakým melancholickým nářkem, její náplní je rozjímání nad délkou cesty od seznámení se s někým až ke chvíli, kdy potřebujeme být k němu něžní. Proto se hudba ve svém průběhu něžnosti dotýká a zase se jí vzdaluje, aby její prožitek mohla přinést naplno až ve své poslední třetině těm, které si dokáže získat.

Pro vznik této skladby byly důležité ještě dvě inspirace. Tou první je úžasné dílo české architektury – kostel sv. Václava ve Vršovicích. Prohlížím-li si tuto stavbu zvenku, působí tak skromně, jako by šlo třeba o školu či spodní stanici lanovky. O to větší autoritu má potom jeho interiér, vede mě k prožitku toho nejniternějšího, čeho jsem schopen a prostě mi nedovolí se zabývat něčím tohoto prostoru nedůstojným. Vše je zde plně podřízeno funkci a proto tato stavba funguje daleko lépe, než většina jiných svatyní.

Obrovskou inspiraci a motivaci k napsání této skladby mi poskytl můj nejbližší člověk, má žena Irenka. Právě ona byla a je tím prvním človíčkem, ke kterému potřebuji být něžný. Proto jsem se rozhodl jí tuto skladbu věnovat.